Na mou první návštěvu hor v novém roce slibovali pořádnej vítr a sněžení. Což jsem přesně potřebovala. V průběhu prosince jsem při mém výletě do rakouského Zell am See měla spíš štěstí na slunečné počasí. Tehdy jsem šlapala do kopců, pod bundou jen termotriko a bylo mi příjemně. Bunda dobře sedí a pro odvětrávání přebytečného tepla nechybí zipy v podpaží.
Co se mi na bundě hodně líbí je její prodloužená délka až pod zadek, šířka dolního okraje je regulovatelná stahováním a k tomu můžete navíc využít ve vnitřní straně bundy sněhový pás, který je podle potřeby odnímatelný. Já si ho v bundě nechávám. Ještě lze samozřejmé upravit šířku dolního okraje rukávů a kapuce se zpevněným kšiltem. Všechny tyhle stahovátka jsem ocenila v Krkonoších, kde jsem po vystoupání na česko-polské hranice musela čelit nepříjemnému větru. Celá jsem se parádně zakuklila a neměla jsem nejmenší problém.
Na procházce Jizerkách mě zastihla pořádná chumelenice. Cílem byl vrchol Smrk, kde klasicky děsně fučelo. Cestou zpět se při klesání měnily krásné sněhové vločky na déšť se sněhem. Bunda má voděodolnou membránu, voděodolné zipy a kompletně podlepené švy. Takže pohodička. Jediné, co nevydrželo, byla řasenka, která ze mě udělala pandu.
Na bundě najdete milion drobných vychytávek jako je např. vnější kapsička na rukávu se zipem, kde se ukrývá hadřík na čištění brýlí. Lyžaři/snowboardisti nebo poloslepci jako já jej jistě ocení, když přes sněhové vločky nalepené na sklech vidíte kulový a papírové kapesníčky v kapsách jsou už provlhlé od nudlí. Rukávy mají otvor na palec. Tyhle ,,polorukavičky“ mám na bundách a mikinách moc ráda. Ve vnitřní straně bundy kromě sněhového pásu najdete menší síťovanou kapsičku na zip s vývodem na sluchátka. Mohla bych pokračovat dál, ale raději si bundu očíhněte sami. Pro mě se stala fajn parťákem na zimní procházky a kdo ví, třeba ji jednou na starý kolena využiju i při učení se lyžovat.
Článek sepsala Bára Vylímková
