Specifikem tohoto treku je dlouhá vzdálenost (v mém případě asi 200 km) ve výškách do 5.500 m.n.m. Bývá tedy ve zvyku najmout si ‘portery’ (šerpy), aby vám nosili těžké krosny a další výbavu. Já se rozhodl pro ekonomičtější a dobrodružnější variantu, a tak jsem vyrazil solo. Pro to je ovšem potřeba výrazně zredukovat hmotnost věcí v krosně tak, aby ideálně nevážila více jak 8 kg.
S tím vším mi poradili v Husky skladu! Obdržel jsem celou řadu lehkých a praktických kusů oblečení jako byla mikina Tarr Zip nebo kalhoty Lamer, ale především bunda Neta. Ta má vodní sloupec 15.000 mm, DWR úpravu pro ochranu proti větru.
Já jsem bundu oblékl až pátý den a to ve výšce kolem 4.500 metrů. Ocenil jsem, že je bunda velice lehká, a že má praktický sportovní střih s úpravami, které mi příliš nebránily pohybu. Rychle jsem si na ní zvykl a s kvalitním termoprádlem se mi bez větších komplikací podařilo překonat i náročnější nepálské vysoké vrcholky (s teplotami do -20 stupňů), kde se mi velice osvědčila DWR úprava proti větru.
Nejtěžší úsek nás čekal šestý den. Po chladné noci v pěti tisících zazvonil budík ve 3 ráno a vyrazilo se směr Thorong-La pass. (5,416m vysoký summit s výhledem na Tibet). Oblékl jsem 2 vrstvy termoprádla, mikinu a bundu a vyrazil. Vysoké záporné teploty prakticky ihned zmrazily všechnu vodu, co jsem měl u sebe, ale po pár krocích zafungovalo termoprádlo. S východem slunce a nádhernými panoramaty jsem už mráz ani nevnímal.
Následující dny už byl přede mnou jen sestup dolů. Bundu jsem nasazoval jen když začalo pršet a nebo, když se k večeru prudce ochladilo. Nepromokla ani kapka a zároveň jsem ocenil, že bunda do rána vždy uschla.
Bundu doporučuji pro ty, kterým se z jakéhokoliv důvodu nechce nosit hardshellová varianta. S kvalitními spodními vrstvami se nemusíte s bundou Neta bát vyrazit prakticky nikam!
